Doteky lásky člověka
11. listopad, 2024 o 20:45,
Žádné komentáře
Dotkněme se sebe - Skutečně
Mysl se stále na něco vymlouvá a dělá vše pro to, aby se osobnost vyhnula člověku a skutečnosti.
A každý si tak stále obhajuje sebe a svou cestu. A každý si, v setrvávání ve svých osobních příbězích, jede stále to svoje. A každý po něčem a někom touží a tím, že to nežije, není toho schopen, tak si vytváří kopie toho skutečného. Spokojuje se s kompromisy a říká, že takhle se to tu žije a já to mám takhle a mě baví to a to. Mě se líbí tohle. Ale jsme tu spolu a v lidech se bude čím dál více ozývat skutečné volání naší lidské Božské podstaty, kde se sebe všichni dotkneme. V lidech se tak děje neustálý boj mezi naprogramovanou myslí a upravenou DNA člověka a řvoucí vnitřní skutečností.
A tak všichni touží po doteku od někoho nebo něčeho. Dáváme dotek a získáváme dotek.
Ano dotyky milujeme. A odkud se, kdo koho a čeho dotýká? Kdo dává a kdo bere? Třeba nenaplněný muž, který nedostal lásku rodičů, se dotkne nevinné holčičky. Voják na frontě se dotkne ženy, aniž by se jí zeptal, zda ona ten dotyk chce. Matka se dotkne syna proti jeho vůli. Diktátor se dotkne celé lidské rasy a vyhladí ji. Kat miluje dotyk rukojeti sekery, kterou stíná hlavu, vrah miluje dotyk chladného kovu, když mačká spoušť a kulkou se dotýká někoho jiného, nebo ostří nože zatne do živého, z čehož se náhle život změní ve smrt.
A čí síla skrze takové dotyky roste?
Kdo je vítěz a kdo poražený?
Kdo je na tom hůře?
Kdo má větší trauma a žije v sebelítosti větší utrpení?
Ten co si vzal a chvilkově měl pocit moci nebo ten, kterému bylo vzato?
Je mnoho dotyků a všichni je milují. A každý ten svůj. Ze své úrovně oddělenosti a svých zájmů skrze něž si bere sílu a energii druhých, tedy společnou.
A tak se tu sebe dotýkáme v této oddělené mocenské společné dualitní realitě, která se dotýká všech, ale dotknout se sebe, zdroje, lásky, života a zdroje v nás, dotknout se energie podstaty bytí a existence člověka, se osobnostem nechce. Tak se dotýkáme uměle, naoko, v maskách a potřebách a vzdáváme se sebe, až se nás naše skutky a nezájem dotknou všech.
A pak?
Jaký dotyk v sobě a tedy i druhým zvolíme?
Já si zvolil. A neuhýbám před sebou. Proto se mohu plně dotýkat sebe ve všem a všech a odměnou je mi žité celistvé rovné a volné božské partnerství plné lásky a doteků celistvosti.
Děkuji si a tobě že jsi a nám že jsme.
Celistvý Božský Člověk, partner, rodina - na Zemi.
Děkuji Rodiče za Dar života, lásky, stvoření, lidství.
Dotkněme se Skutečnosti a osvoboďme se. Žijme.
Zdenda